Z deníčku ředitelky - 3. díl Po celou dobu se nenudím




Další vagon

V roce 2013 mi jedna kolegyně nabízí své pobočky hudební školy YAMAHA, které dál už nemohla vést. Takové sousto už ale sama nemůžu z vládnout. Volám tedy Ivetě (ředitelka centra Matýsek) do Roudnice, jestli neví o někom schopném, kdo by mi vedl AZetko a já věnovala YAMAZE. Iveta chvíli přemýšlí, a po chvíli řekne: „Mně by se to líbilo.“ Prý už dlouho přemýšlí o změně. Nakonec nám náš kamarád a člen správní rady tehdejšího Matýska - Honza Dolínek (tehdy ředitel nadace Veolia, dnes ředitel EDUinu) poradil, ať ty dvě neziskovky sloučíme. Netrvalo dlouho a my tak udělaly.
Největší oříšek byl například najít správný název. Původně jsme se chtěly jmenovat jinak, ale to nám bohužel neprošlo. Nakonec jsme rády za Centrum D8, protože když tu osmičku položíte, znamená to nekonečné množství možností. A to nás hezky vystihuje. 😉

Vše si konečně „sedá“

Říká se, že začátky jsou nejhorší. Je to tak! Člověk se musí naučit od každé profese něco; je účetní, právník, uklízečka, manažer, personalista, prodejce, webmaster, ajťák, fundraiser, údržbář, lektor atd. Pracovala jsem více jak dvanáct hodin denně.
I mně se nevyhnulo vyhoření. Naštěstí jen lehká verze, ale přesto jsem následky cítila ještě dlouho. Hudební kurzy YAMAHA jsou stále stejně oblíbené a AZetko, které nám v té době nešlo moc dobře ufinancovat, nachází řešení v podobě dětské skupiny.

Po celou dobu se nenudím

Někde jsem slyšela heslo, že „podnikání je o tom, neustále padat na hubu a zas a znovu se zvedat“. Tahle věta mě několikrát zachránila od úprku od toho všeho. Ano bylo to leckdy náročné, ale vždy mi ten boj stál zato. Jak přibývaly projekty, přibývaly i organizace, lidé a klienti. Spousta projektů – nápadů, jak kdyby si mě našly samy.
Bylo období, že jsem nemusela nic vymýšlet. Kromě různých projektů, na kterých pracujeme, hledáme jeden rok lepší prostory, kde bychom mohli jindy pracujeme na propagaci, další rok zkvalitňujeme metodiku. Také řešíme finance, rozdělujeme projekty, aby bylo vše průhledné a my viděli, jestli je projekt života schopný apod.
Když člověk podniká, je denní práce o neustálém vykračování z komfortní zóny. S tím vším je spojena spousta obav. Když jsem začala uvažovat o příměstských táborech, všude okolo byly trendy a žádané. Já si říkala, že musím tohoto trendu využít, zároveň jsem se ale obávala, zda se mi je podaří naplnit. První rok jsme otevřeli dva turnusy, následující rok čtyři a od dalšího roku máme plné celé léto a všechny turnusy jsou do posledního místa naplněné.
Stejně tak to je i s programy hudebních kurzů Yamaha. Někdy člověk přemýšlí, zda se mu podaří lekce naplnit, zda budou mít rodiče zájem. Když jsou pak hudební lekce plné, je mi jasné, že když člověk svému snu věří, jde to samo.
Po celé České republice chodí do hudebních kurzů Yamaha 10 000 žáků, což je procentuálně nejvíce ze všech zemí, kde hudební škola Yamaha působí. Celkově Yamaha působí v 18 státech Evropy a vzdělává 50 tisíc žáků.

Co nás čeká a nemine? To zjistíte v posledním díle našeho seriálu.

Komentáře