Andrea Hamáková
V hudební škole YAMAHA působím na rozhraní severozápadních Čech - konkrétně Kadani a Klášterci nad Ohří. Prošla jsem ve svém životě řadou zaměstnání i povolání a
své dlouholeté lektorování kurzů YAMAHY vnímám jako smysluplné a naplňující.
Jaká byla moje cesta k hudbě?
U nás doma se vždy zpívalo, což přispívalo
k dobré náladě. Maminka zpívala u vaření a poklízení. Babička s dědou
na návštěvách, dovolených a zahradních posezeních.
Měli jsme starý gramofon, který mě rodiče
naučili obsluhovat v útlém věku. Časem mi došlo, že mi provozování nebo
poslouchání muziky přináší zvláštní pohodu a potěšení. Dnes bych řekla, že má
terapeutické a psychohygienické účinky.
Začínala jsem v MŠ ve sboru Klubíčko,
pak jsem chodila asi tři roky na klavír, později nějakou dobu na sólový zpěv,
v šestnácti jsem objevila kytaru, a tak jsem každý večer doma dřela
akordy, abych si mohla zahrát písničky, které jsem znala od táboráku. Chudák
sestra, která se mnou tenkrát sdílela pokoj.
U ničeho jsem sice nevydržela tak dlouho,
abych to uměla dokonale, ale od každého jsem si tak trochu „uždíbla“.
Co mě na této práci baví?
No to už jsem popsala výše. Muzicírování i
poslech hudby člověka zkrátka povznáší nad běžné starosti a kultivuje.
S písní na rtech jde prostě vše lépe!
Na lektorování mě navíc baví také zkoumání,
pozorování a následné uplatnění mých zkušeností při práci s dětmi i
dospělými… i přesah „yamaháckých“ hudebních kurzů do mnoha oblastí běžného
života a vývoje malého dítěte a vztahů v rodině a společnosti celkově.
Jak a při čem relaxuji?
No to je pro mě zajímavá otázka. Ne že by
se mi to vždy dařilo, ale zdá se, že k veškeré činnosti přistupuji jako
k relaxaci. A snažím se dosáhnout rovnováhy různorodostí a střídáním
aktivních a pasivních „relaxací“. No to zní asi dost divně, takže teď trochu
konkrétně. Mám manžela, dvě děti a rozsáhlé příbuzenstvo, takže o zábavu není
nouze.
Mám ale ráda i samotu. A ještě konkrétněji
namátkou, co mě teď napadá: volejbal, čtení, pasení ovcí, výlety za kamarády, sledování
filmů a videí na YT, vaření, procházky se psy, meditace, kolo, hory, běžky,
plavání a koupání, zahrádkaření, les, houby, divadlo, zpěv ve sboru,
zušlechťování domu.
Je toho koukám dost a určitě jsem na něco
zapomněla, ale mezi základní „relaxaci“ řadím i svou práci pro YAMAHU.
Co ráda poslouchám?
To mám trochu komplikované; abych si
poslechla v klidu muziku, musím mít na to 100% náladu a klid. Takže
paradoxně přestože mě muzika opravdu naplňuje, tak jí vlastně zase tak moc
neposlouchám.
Žádný vyhraněný žánr nemám. Můžu poslouchat
džez, folkárny i vážnou muziku, duchovní písně i Ivana Mládka, Beatles i
Plastic People, opravdu to záleží na konkrétní náladě. Je ale pravda, že takový
heavy metal jsem si už opravdu hodně dlouho nepouštěla.
Když si můžu vybrat hudební festival, tak
to je spíše nějaká alternativa, kde není moc lidí, jako např. bývá začátkem
léta na Horním Hradě. Ráda zajdu i na koncert, naposledy jsem byla na Ivanu
Hlasovi v Chomutově.
Něco, co o mně asi nikdo neví.
Myslím, že málokdo ví, že jsem v částečném invalidním
důchodu z důvodu depresivního onemocnění. Tento stav mi přinesl mnoho
utrpení, ale také hodně poznatků o fungování člověka a v posledních letech
i jisté změny v postojích k životu, které považuji za velice důležité
a pozitivní. Zkrátka co tě nezabije, to tě posílí!
Komentáře
Okomentovat