Monika Panešová,
narodila jsem se a bydlím v Roudnici nad Labem a kromě toho, že pracuji jako učitelka a lektorka, mám doma jednu malou princeznu.Jaká byla moje cesta k hudbě?
Kam jen sahají moje vzpomínky, pamatuji si, že nám zpívávala babička. Až o mnoho let později, jsem zjistila, že to nebyly jen tak ledajaké ukolébavky, ale rovnou ukolébavky od B.Smetany, které babička zpívávala kdysi s hudebním tělesem, které působilo na Podřipsku. Láska k vážné hudbě byla tedy daná.
Ve školce jsem začala chodit do sboru a plynule jsem pokračovala se sborovým zpěvem i na základní
škole. Spolu s první třídou, jsem začala navštěvovat hodiny klavíru, jenže si pamatuji, že mi nebyla moc jasná hudební nauka, která byla vyžadována spolu s hrou na nástroj, takže jsem po roce pověsila klavír na hřebík :-)
Ke klavíru jsem se vrátila později, kdy mi babička našla soukromé lekce klavíru, vydržela jsem
však pouze asi do 7.třídy, pak mě začal lákat spíše tanec a mažoretky a s klavírem jsem se znovu na čas rozloučila.
V mých 15 letech jsem ale objevila na naší ZUŠ sólový zpěv a sborový zpěv vystřídal zpěv sólový u paní učitelky Mirky Šikulové, která se stala nejen mým pěveckým vzorem, ale časem také přítelkyní. Na střední škole pak přišla 1.nabídka do kapely, tu jsem přijala a na krásných 5 let jsem se
stala součástí kapely Gradace, z níž vyvstala nejen srdeční záležitost, ale rovněž krásná přátelství. Zhruba ve stejné době jsem potkala svou další kapelu Demencia Mortalis, což byla žánrově asi gothic metalová kapela. Kapela, která byla ze začátku pouhý projekt ztřeštěné partičky kamarádů, nám vydržela dělat radost 10 let. Své studium zpěvu a činnost v Gradaci jsem ukončovala v době před státnicemi, kdy jsem se potřebovala soustředit jiným směrem.
V době mateřské dovolené se vrcholem hudební produkce stal každodenní zpěv ukolébavek, proto, když jsem pro naše “miminko” objevila hudební kurzy HŠY, byla jsem nadšená. Lektorka Péťa dokázala nadchnout mě i naše robátko a když mě po nějaké době Petra oslovila s tím, zda bych nechtěla doplnit jejich roudnický tým, neváhala jsem ani chvilku. A tak mě tady máte :-)
Co mě na tom baví?
Baví mě jednoduše lidi. Kdo mě zná, dobře ví, že jsem komunikativní typ a mám ráda společnost. Baví mě vidět děti s plamínky zaujetí v očích, když se radují a užívají si svá “první setkání a pokusy” s hudbou.
Baví mě spokojené mamky, které si mohou užívat nejen své spokojené a zabavené děti, ale také sociální kontakt. Baví mě sledovat, jaké pokroky děti dělají, jak hudebně “rostou”. A jako třešnička na dortu, že to dělají dobrovolně a rády :-) a to je myslím něco, co mě bavit jentak nepřestane.
Jak a při čem relaxuji?
To je těžká otázka, protože to hodně záleží na aktuálních potřebách a v jakém rozpoložení se nacházím.
Někdy bych se nejraději zrelaxovala spánkem (ten moc nehrozí s ohledem na denní rozvrh a naši
princezničku). Když se dostanu do stavu, že mám přemíru vjemů, zvuků, lidí :-) (což se s ohledem na
mou profesi stane) je blahodárná procházka přírodě nebo čas strávený s knihou – zkrátka ticho a klid.
Když potřebuji dobýt baterky bývá to pohyb, zejména tanec. Asi nejčastěji se však relaxuji hudbou.
Zazpívat si z plných plic je něco, co pomůže téměř vždy a zaručeně (chudáci sousedi :-D) od špatné
nálady.
Co ráda poslouchám?
Opět ta hudba bude záležet na tom, jak se cítím. Moc nestíhám se jen tak posadit a poslouchat, raději u toho rovnou zpívám nebo tančím. Mám moc ráda taneční hudbu, latinskoamerické rytmy, hudbu 90.let, zkrátka to, co mě nutí zvednout se ze židle. Když na mě dolehne splín bývají to balady, nostalgické písně, ploužáky. Nejvíce však samozřejmě poslouchám svůj “studijní materiál”
Něco, co o mně asi nikdo neví?
Našla jsem asi tyto 3 věci, které možná moc lidí neví:
V 15 letech jsem se zúčastnila televizního pořadu Caruso show, získala jsem 2.nejvyšší počet bodů.
Viděla jsem tam na vlastní oči Petr Muka, mám z toho ohromný zážitek dodnes :-).
Na Vysoké škole jsem si odjela na studijní pobyt do norského Stavangeru, kde jsme spolu s ostatními
mezinárodními studenty úspěšně prošli programem “Music crossing borders”. Dodnes na toto období
vzpomínám jako na jedno z nejkrásnějších období svého života.
Asi před 2 měsíci jsem znovu “oprášila” mikrofon a prošla konkurzem na zpěvačku zábavové kapely
Pohoda, která působí na Mělnicku. Těším se na svůj návrat, momentálně si připravuji repertoár a hodně si to užívám :-)
Komentáře
Okomentovat