Iveta Fidlerová – Spoluzakladatelka a výkonná ředitelka Centra D8 o.p.s.
Dnes vám přinášíme rozhovor se spoluzakladatelkou Centra D8, Ivetou Fidlerovou. Společně s Evou Klesovou (ředitelkou hudební školy Hudba pro radost) založily v roce 2013 Centrum D8, kde mimo jiné, probíhají také kurzy Hudby pro radost, která vyučuje programy hudební školy YAMAHA.
Jak jste se dostala k vedení Centra D8?
Mám pocit, že moji cestu do vedení Centra D8 už každý zná. V roce 2019 organizace slavila 15. výročí
a toto byla jedna z nejčastějších otázek, kterou jsme s kolegyní Evou Klesovou dostávaly. Delší verze je zveřejněna na našem webu. Tak kratší je tedy taková, že v neziskovém sektoru jsem se ocitla v roce 2007 a to velkou náhodou (na náhody tedy moc nevěřím). Vlastně za to mohu poděkovat hlavně mé dceři. Hledala jsem totiž takovou práci, díky které budu moci bezproblémově skloubit pracovní život s životem matky samoživitelky. To se povedlo a já se díky této příležitosti dostala, pro mě, do nového a nepoznaného světa neziskových organizací. Dneska mohu říct, že jsem za to moc ráda a že jsem se zřejmě tzv. našla. Ale musím přiznat, že skončit jsem chtěla opravdu mnohokrát! Zejména začátky a zajištění financování organizace byly mnohdy velmi těžké a náročné. Často jsem měla pocit, že bojuji s větrnými mlýny.
Jak velká je organizace, kterou řídíte?
No, záleží, jak se to vezme a ve kterém ročním období si na tuto otázku budeme odpovídat. Organizace
v tuto chvíli působí v Roudnici nad Labem, Kralupech na Vltavou, v Litoměřicích a Hoštce. Asi bychom tu byli dlouho, vyjmenovávat všechny aktivity, projekty a služby. Je podstatné zmínit, že počet realizovaných projektů = počty aktivit a služeb se průběžně mění. Stejně tak jejich působnost. Od začátku mého působení se snažíme kreativně a aktivně reagovat na potřeby rodin s dětmi. Možná je pro někoho zajímavé číslo 159 – tolik má organizace zaměstnanců v letních měsících, kdy probíhají, mimo jiné, příměstské a pobytové tábory.
Co nabízíte?
Mezi nejdůležitější a stěžejní aktivity patří provozování dětských skupin v Kralupech nad Vltavou
a v Roudnici nad Labem, organizace příměstských a pobytových táborů, poskytování sociální služby
Klíč – poradna pro rodiny, doprovázení pěstounských rodin, organizace volnočasových a vzdělávacích aktivit pro děti i dospělé, komunitní aktivity pro rodiny s dětmi a podpora a pomoc žákům a jejich rodičům v oblasti vzdělávání.
Co vás na této práci nejvíce baví?
Od začátku je to jistá SVOBODA. Velmi brzy jsem si uvědomila, že každý nápad, každou myšlenku, na kterou si tedy seženeme peníze a lidi, si prostě můžeme zrealizovat nebo vyzkoušet. To mě moc baví. Mám velkou radost z toho, že jsme se dostali do fáze, kdy nás oslovují velmi schopní a šikovní
lidé – profesionálové, kteří mají zájem v naší organizaci pracovat, nebo s námi alespoň spolupracovat. To vnímám jako velký úspěch a mám z toho upřímnou radost.
A co nejméně?
Například ten pocit, když musíte činnost a potřebnost organizace obhajovat před lidmi, kterým je to úplně jedno a třeba problematice vůbec nerozumí, ale mají tu moc přidělovat peníze nebo určovat, co je a není ve městě potřeba. Už odmítám hrát roli „chudé příbuzné s nataženou rukou“, která se musí hrbit, aby mohla zrealizovat něco, o čem je přesvědčená, že je potřeba. Po tom, co jsem se rozhodla, že jisté „hry“ už hrát nebudu, se začala situace – věřte nevěřte, často otáčet a měnit 😊.
Co děláte ve volném čase?
Moc ráda vařím a peču, to mě opravdu uklidňuje. Jsem schopná přijet okolo 19 hodiny z práce, tzv. praštit s taškami a jít vařit a péct. Baví mě nakupování na farmářských trzích – má to svou atmosféru a kouzlo. Ráda si čtu. Baví mě knihy na téma osobní rozvoj, psychologie, alternativní způsoby léčby, životopisy zajímavých lidí, období 2. světové války a život po ní, esoterika. Třetím rokem se snažím hrát golf – je to jeden z mála sportů, který se mi zdá být fajn – jste v přírodě, nezapotíte se, můžete být pěkně oblečená
a upravená a vždy je na blízku dobré jídlo a pití 😊.
Prozraďte nám něco, co o vás málo lidí ví, nějakou zajímavost? Například jaké máte koníčky.
O žádné zajímavosti asi nevím 😊. V podstatě jsem kavárenský povaleč. Miluju chodit do kaváren
a restaurací, ochutnávat nové recepty, dortíky a zákusky. Mám velkou výhodu, že můj partner je organizátor výletních akcí se vším všudy, takže o zábavu máme v tomto smyslu postaráno a moc nás oba baví poznávání nejen pěkných míst v ČR, ale i v zahraničí. Nikdy jsem nebyla na tolika místech, jako právě s ním. Nemám ráda sport – bohužel. Mám štěstí, že můj partner rád tancuje, stejně jako já. Takže plesová sezóna to u nás jistí, pokud tedy zrovna nepropuká pandemie. Oba máme rádi divadlo a koncerty.
Jakou hudbu nejraději posloucháte?
Moje dcera by na tomto místě zmínila, že její máma je, co se týče hudby, velmi spotřební. A má pravdu. Myslím, že hudbě moc nerozumím a mnohdy mi stačí, že pustím rádio a co hrají, to hrají. Pokud bych ale měla někoho jmenovat, tak mám ráda Richarda Mullera, skupinu Fragile, líbí se mi tvorba Ondřeje Brzobohatého, Vojty Dyka nebo Ondřeje Rumla.
Jak vás ovlivnila pandemie?
Hlavně často přemýšlím o tom, jak to opravdu s tou pandemií vlastně je. Myslím, že jinak jsem to brala
v březnu 2020 a trochu jinak třeba letos v lednu. Je taky celkem zajímavé sledovat, jak to lidi berou, jak to vnímají, jak se bojí, nebo nebojí. Celkem mě překvapilo, a na tom jsem se shodla s více lidmi, že máme pocit, že mladí jsou nějak více úzkostliví než naše generace. Možná nás to má, mimo jiné, naučit
a připomenout nám, že jen my sami jsme zodpovědní za své zdraví (a nejen za zdraví), a měli bychom se zaměřit hlavně na prevenci a životní styl. Nečekat, že se objeví zázračná pilulka nebo očkovací vakcína. Konkrétně nás to ovlivnilo v tom, že nemůžeme cestovat v rozsahu, na který jsme byli zvyklí. Také nám moc chybí kulturní akce – koncerty, zmiňované divadlo, kino. To je pro nás velká změna, být vlastně jen doma a maximálně zajet do lesa, nebo zajít na procházku. Také způsob práce je trochu jiný. Já si už musela na jaře 2020 pořídit PC vybavení také domů. Do té doby jsem se tomu bránila, protože jsem věděla, že jakmile budu mít doma PC vybavení, bude mě to neustále tahat a vábit k práci. Takže v rámci své psychohygieny jsem si naordinovala domácnost bez notebooku a počítače. Fungovalo to až do jara 2020 😊. Takže už i notebook je součástí mé domácnosti. Vlastně je to tedy pro mě výzva, nepodlehnout a pracovat v jen vymezený čas. Protože jsem raději mezi lidmi, práce z domova mi moc nevyhovuje, ale je pravda, že mnohdy udělám o mnoho více práce, protože nehrozí, že Vás přijde někdo navštívit, nebo se zakecáte s kolegyní apod. – to zná asi každý.
Slyšela jsem, že Centrum D8 o.p.s. založilo základní školu. Je to pravda? A Pokud ano, v čem je jiná, a co Vás k tomu vedlo – založit základní školu.
Centrum D8 je spoluzakladatelem inovativní Základní školy Osmička, která funguje v Roudnici nad Labem. Mám velkou radost, že jsme dokázali ZŠ Osmička s platností od 1.9.2020 zapsat do rejstříku ZŠ pod MŠMT a současně, že jsme dokázali najít a zrekonstruovat budovu školy. Bylo to velmi finančně
i psychicky náročné, neboť jsme neměli dostatek financí a času na rekonstrukci. Ještě nám situaci komplikovala pandemie. Opravdu s vypětím všech sil jsme v průběhu letních prázdnin 2020 vše zvládli
a stihli, a teď se chceme více soustředit na samotné fungování školy a její vybavení. Druhou zakladatelkou ZŠ Osmička je Mgr. Barbora Rajchlová, speciální pedagožka s několikaletou praxí. Nápad se zrodil někdy v roce 2018. Centrum realizovalo takový větší projekt, v rámci kterého jsme, mimo jiné, doučovali žáky základních škol a více jsme komunikovali s řediteli a učiteli. To nám ukázalo, a vlastně potvrdilo, že situace na státních školách není zrovna růžová. Nechápali jsme mnohdy postoje ředitelů/ředitelek, učitelů/učitelek – jistá zastaralost a zkostnatělost nás mnohdy vyváděly z míry. Navíc jsme stále více vnímali fakt, že se děti ve škole mnohdy učí věci, které jim k ničemu nejsou a nebudou, a naopak se nedává důraz na dovednosti, které současné děti budou velmi potřebovat. Takže vznikla/přišla myšlenka na vlastní školu, která by fungovala na úplně jiných, a řekněme, moderních principech. Chtěli jsme školu, která bude otevřená a přátelská jak k dětem, tak k rodičům, bude inovativní atd. Oslovil nás koncept paní Mgr. Andrei Vedralové – Škola můj projekt. Rozhodli jsme se tedy, že naše škola bude fungovat dle tohoto, již osvědčeného modelu. V roce 2019 jsme založili zapsaný ústav a začali jsme pracovat na tom, aby byla Základní škola Osmička, kterou uvedený ústav zřídil, zapsaná do rejstříku ZŠ pod MŠMT. Byl to trochu delší proces, ale povedlo se. Věříme, že škola bude úspěšná a hlavně, že do ní děti budou chodit opravdu rády! Více o škole se dozvíte na: https://skola-osmicka.edupage.org/.
Komentáře
Okomentovat