Pro formování osobnosti každého člověka jsou nejdůležitější první roky života.

Text: Eva Klesová

 

Vždyť ještě naše babičky nám tvrdily: „To dítě to nevnímá“. Už jste slyšeli, že opak je pravdou? A přesto to tak je. Obecnému povědomí je ale tato pravda ještě stále hodně vzdálená. Přitom, co je dítěti způsobeno v jeho prvních letech života, to ho ovlivňuje po celý zbytek jeho školního i dospělého života, což se následně odráží na celé společnosti. Například psychózy, drogové závislosti, či kriminalita představují skryté vyjádření nejranějších zkušeností, v tom horším případě. Může se však jednat o všechny ostatní závislosti – náš hlad po „zaplnění prázdnoty“jídlem, alkoholem, ale i nakupováním.  V tom „lepším“ případě, opravdu ve velkých uvozovkách, se potýkáme s problémy v partnerském životě, či v dalších vztazích. 

Stručně řečeno, negativní zážitky vzbuzují v dětech silné emoce. Z pocitů a chemických procesů, které je vyvolávají, se stávají „bubáci ve skříni“. Takové emoční trauma nemusí vypadat jako katastrofa, kterou si obvykle s tímto slovem spojujeme. Ve skutečnosti většina případů raného dětského traumatu na celém světě vzniká náhodně a jeho hlavní příčinou je nevědomost. Jen málo lidí chce své dítě záměrně traumatizovat, většina z nás je miluje a chce je ochraňovat. Naše společnost bohužel stále ještě příliš nepřihlíží k senzitivitě lidského nervového systému, zvláště pokud je ve vývinu. Ačkoliv z fyzické křehkosti novorozenců míváme obavy, často se nepozastavujeme nad jeho emoční zranitelností a předpokládáme, jak jsme už výše uvedli, že si nic neuvědomují, a tudíž jsou chráněni před drsnými slovy a hádkami, výrazy zlosti, frustrací, strachem a napětím. Je tedy důležité, aby dítě vyrůstalo v klidném a emočně zdravém prostředí. Což je pro dospělé velmi těžký úkol, protože každý si „nese“ něco ze své primární rodiny. Mimo traumat, která dítě může získat nějakým zážitkem, je pro něj důležitý vztah s matkou nebo s jinou pečující osobou, mezi odborníky zvané Teorie attachmentu – citové pouto. V prvních měsících nebo letech života každé dítě potřebuje péči jedné stálé blízké a bezpečné osoby. 

O Teorii attachmentu si napíšeme příště. Ale jak postupovat, když rodič neví, jestli nedělá něco špatně? Důležité je najít si čas na dítě, připravit mu klidné a podnětné prostředí s dostatkem něhy a lásky. Trávit s ním aktivně čas. Což neznamená nechat dítě si hrát a utíkat od něj, uvařit, uklidit, vyprat apod. Samozřejmě, každé dítě se musí naučit si hrát i samo, ale aktivně strávený čas s mámou a tátou mu dá nejvíce… nejvíce informací o světě, ale i o sobě samém. 

 

Použitá literatura:

MILLER, Alice. Na počátku byla výchova: neopakujte chyby svých rodičů.

 

KARR-MORSE, Robin a Meredith S. WILEY. Zraněné dětství: vliv dětského traumatu na onemocnění v dospělosti.