Rozhovory / Jana Zmeková – Jedna ze zakladatelek mateřského centra Rodinné Centrum Myšák. V současné době předsedkyně spolku RC Myšák.

dne

Jana Zmeková – Předsedkyně spolku RC Myšák

Jedna ze zakladatelek mateřského centra Rodinné Centrum Myšák. V současné době předsedkyně spolku RC Myšák. V neposlední řadě také instruktorka plavání miminek, dětí i dospělých, plavčík, cvičitelka aquaerobiku, instruktorka cvičení miminek a dětí. 

Jak jste se dostala k vedení Centra?

V roce 1999 jsem měla ročního synka Michala a moje kamarádka měla dcerku Michalku. Měly jsme potřebu se scházet s ostatními maminkami a jejich dětmi, a tak jsme oslovily tehdejší vedení města Neratovice a požádaly o prostory, kde by bylo možné se scházet. Podařilo se, a tak jsme se mohly potkávat na neutrální půdě. Netrvalo dlouho a založily jsme mateřské centrum. Jméno bylo vymyšlené vlastně ještě 
dřív než celá myšlenka, že založíme centrum. Hádejte proč Myšák. 😊  

Jak velká je organizace, kterou řídíte?

Jak se to vezme, vlastně hodně malinká, ale jsou období, kdy máme tolik aktivit a mnoho zaměstnanců, zkrátka podle potřeby. 

Co nabízíte?

Rodinné Centrum Myšák se pohybuje jak ve vodě, tak na suchu. V Myšákově herničce probíhají kurzy pro děti, dopoledne pro děti od narození do tří let a odpoledne převážně pro děti školkové, ale máme aktivity i pro děti starší. A samozřejmě i kurzy pro maminky. Ve vodním prostředí se pohybujeme v Neratovicích a v Brandýse. Učíme plavat děti a někdy i dospěláky. Nevěřili byste, kolik je dospělých, kteří mají strach schovat hlavu pod vodu. 

Co máte na své práci nejradši?

Asi různorodost a výzvy. 

A co nejméně?

Ráno vstávat a studenou vodu v bazénu.

Co děláte ve volném čase?

Celý den se pohybuji mezi velkým množstvím lidí, a tak můj relax je v přírodě, procházka, klid a ticho. Protože to je s dětmi málokdy.

Prozraďte nám něco, co vás málo lidí ví, nějakou zajímavost?

Jak to všechno začalo...
V roce 1999 jsem šla na kurz instruktora plavání kojenců a batolat. Myslela jsem si, že umím plavat. Jaké bylo mě zděšení, že plavu "paní radovou". No, ono nebylo divu, protože jsem se vlastně učila plavat sama. Nikdy předtím jsem na žádném kurzu plavání nebyla. A proto jsem byla ochuzena i o zkušenost, kterou si doteď hodně z vás jistě pamatuje – tyč. Jak slýchávám, hodně dospěláků nosí v sobě strach z plavání díky tyči, kterou se do dětí ve vodě strkalo. Kurz instruktora pro děti do 3 let jsem úspěšně zvládla, a protože pobyt na bazénu mezi převážně maminkami a jejich dětmi byl dennodenní, přišel nápad pro maminky cvičit aquaaerobik. Opět další kurz pro instruktora aquaaerobiku a cvičilo se. Průběžně stále probíhaly doplňující semináře a setkání plaveckých klubů. Ocitáme se v době, kdy v Myšákovi plavalo zhruba 400 dětí v rámci kurzů kojenců a batolat. Plavali jsme čtyři dny v týdnu. Proto asi nepřekvapí, že dalším kurzem, který následoval byl plavčík. Čím dál víc jsem narážela u dospěláků na neznalost vodního prostředí, na to, že se sami neumí potopit. A se slovy "nauč mě to, chci umět plavat, aby moje dítě vidělo, že mi to jde" se hlásili dospěláci o informace o plavání pro dospělé. Proto kurz, ke kterému mě dovedli sami rodiče mých malých plaváčků, byl instruktor plavání (od dětí po dospělé). A když jsem viděla, že je vypsané zdravotní plavání pro seniory, neváhala jsem ani chvilku, protože kolem dětí se točím celý život a děti a senioři mají k sobě vlastně velmi blízko. On i ten pohyb ve vodě pro děti a seniory je velmi podobný. Takže teď už víte, jak to bylo.

Jak vás ovlivnila pandemie?

Jsem pozitivní člověk, na všem je možné najít něco zajímavého. Já jsem konečně přečetla knihy, co jsem měla připravené na to, až na ně budu mít čas. Tak ten nastal a je to moc prima.  

Je něco, co byste chtěla na závěr říct? 

Už se moc těším na své dětičky.



 

Komentáře

Okomentovat