Co vlastně dítě potřebuje v nejranějším věku? 

Text: Eva Klesová

Všichni rodiče chtějí mít šťastné děti, většina z nich řekne: „Je mi jedno, čím ten kluk bude, hlavně ať je spokojený a šťastný“. 

Ne všichni ale vědí, jak docílit toho, aby právě jejich dítě bylo spokojené a šťastné. Někteří rodiče si myslí, že vše dělají dobře, někteří vědí, že něco není úplně v pořádku, někteří jsou až příliš úzkostliví. Co je tedy tou správnou ingrediencí? Děti potřebují pocit bezpečí a vytvoření pouta, pokud se nám tohle povede, máme vyhráno. Začátek ovlivní všechno. Vše začíná kontaktem mezi vámi a vaším dítětem, kdy vzniká pocit bezpečí. Budete na tom pracovat celé dětství a položíte tím základy toho, jak se dítě vyvine jako lidská bytost a s jakými pocity bude jako dospělé zachováno. Vývoj vašeho dítěte zcela závisí na dobrých vztazích s jeho nejbližšími stejně jako na pocitu, že k někomu patří. 

Je to vaše pouto, které dítě vybaví sebedůvěrou a silným pocitem jistoty, které je naučí mít se rádo a pomalu ale jistě vytvoří i pevný základ jeho samotného. Co je těmi ingrediencemi? Děti od rodičů potřebují pocit útěchy. Abyste je utěšili, pochovali, pomohli jim s problémy. Potřebují vědomí, že u vás mají své bezpečné místo, že mohou přijít za vámi. Když dítě získá důvěru ve vás, tak díky vám bude mít důvěru ve svět kolem něj. Až se vám stane, že dítě přiběhne k silnici a vrátí se k vám polekané, vysvětlete mu, že auta jsou nebezpečná, ale nezastrašujte ho. I přes to, že vy jste také polekaní, dítě vás musí vnímat jako bezpečný přístav. Ve chvíli, kdy dítě vnímá vás jako bezpečný přístav, kam se může kdykoliv vrátit, tak se vrátí, až bude mít problém. 

Jsme tvorové společenští a potřebujeme být součástí smečky. Abychom se mohli rozvíjet, potřebujeme cítit sounáležitost. I z tohoto důvodu jsou důležité rituály a společné zájmy. Není důležité, jak velká je rodina, ale potřebujeme mít stejné zájmy, jíst u společného stolu, rodinné vtípky, deskové hry.

 

Děti potřebují cítit, že jejich emocím někdo rozumí a potvrzuje je, a že se jim vždycky dostane pomoci, když se na obzoru objeví velké, neznámé pocity. Děti se potřebují naučit dostat do slov to, co se děje uvnitř nich. Když se vaše dítě rozhodne urputně vztekat, protože se má obout a jít do školky, měli byste vědět, že to není osobní útok zamířený proti vám. Než se na něj rozkřiknout a zlobit se na něj, je lepší mu poskytnout drobné potvrzení jeho pocitů a vysvětlit mu, že obout se musí. Nabídněte mu alternativu místa. Tímto způsobem se vám s takovým jeho chováním bude lépe zacházet. 

Je to těžká práce, ale ta těžká práce se vyplatí. 

 

 

Zdroj: MONTGOMERY, Hedvig a Eivind SÆTHER. Zázračné rodičovství. Přeložila Hana STUCHLÍKOVÁ. Praha: Euromedia, [2019]. Esence. ISBN 978-80-7617-164-0.