Teorie attachmentu (čti atáčment) – citové pouto
Text: Eva Klesová
Ve chvíli, kdy dítě dospěje, začne navazovat partnerské vztahy. Může to být různé, někdo je navazuje lehce a vztahy mají klidný průběh. Někdo těžce a vztahy jsou bouřlivé, ale i krátkodobé. Ptáte se, co proto já jako rodič mohu udělat?
Citové pouto neboli attachment potřebuje dítě v prvních měsících až letech života. Jedná se o péči jedné stálé blízké a bezpečné osoby. Jen díky tomu se pak dítě bude cítit jako dobré a láskyhodné v dospělosti. Bude toužit po navazování a udržování zdravých vztahů a svět bude vnímat jako bezpečné místo k žití. Pokud mu pečující osoba není schopna poskytnou psychickou a fyzickou oporu a bezpečí, jeho vývoj bude narušen.
Jakou zkušenost děti můžou prožít?
Rodič poskytuje dítěti blízkost a bezpečí, rozpozná jeho potřeby a umí na ně vhodně zareagovat. Dítě opakovaně zažívá, že jeho potřeby budou naplněny, nepochybuje o tom, že ten, kdo o něj pečuje, mu podá pomocnou ruku a podpoří jej. Tahle zkušenost upevňuje zkušenost dítěte, že lidé jsou dobří a že svět je dobré místo k žití. Svět se pro něj stává bezpečným a předvídatelným místem. V dospělosti takové dítě vstupuje bez problémů do vztahů. Tento typ citového pouta se nazývá JISTÝ – BEZPEČNÝ ATTACHEMENT.
Další typy jsou NEJISTÉ:
První je VYHÝBAVÝ – ODTAŽITÝ ATTACHMENT, nebo, chcete-li, citové pouto. Na první pohled se může zdát, že dítě je samostatné, spoléhá samo na sebe a jeho požadavky nejsou velké. Mělo zkušenost, že rodič na ně reaguje dobře, jen pokud toho nechce příliš. Jeho rodiče do jisté míry odmítali jeho potřeby. Jeho citová nebo fyzická blízkost jim nebyla příjemná. Díky tomu se dítě nenaučilo pracovat s vlastními emocemi, špatně rozpoznává své potřeby a má sklony je potlačovat. V dospělosti bývají tito jedinci nezávislí a mají tendenci si od partnera udržovat odstup. Výskyt v populaci cca 15-20 %.
Druhý je ÚZKOSTNÝ – AMBIVALNTNÍ typ citového pouta. Tyto děti mají zkušenost, že jejich rodiče jim nejsou vždy plně k dispozici. Nemohou se spolehnout na to, že jim vždy naplní jejich potřeby. Jsou frustrovaní a zlobí se, protože jejich psychické bezpečí tím bylo narušeno. Snaží se upoutat své rodiče a za každou cenu získat jejich pozornost. Mají zkušenost, že rodič zareaguje pouze, když jsou dost hlasité a dostatečně urputné. V dospělosti jsou soustředěné na vztahy a hodně energie ztrácejí tím, že se snaží pojistit proti ztrátě blízkého vztahu. I malé neshody je můžou trápit a potřebují neustálé ujištění, že je vše v pořádku. Pokud jim partner ujištění neposkytuje, trápí se a zlobí se na něj. Výskyt v populaci 15-20 %.
A poslední DEZORGANIZOVANÝ – ÚZKOSTNĚ VYHÝBAVÝ typ. Tyto děti prodělaly zkušenost, že rodič, který měl být pro své děti zdrojem bezpečí a blízkosti, byl zároveň zdrojem ohrožení nebo je nedokázal před bezpečím ochránit. Dítě řešilo neřešitelné situace, kdy dítě hledá bezpečí někde, kde to nejde, protože rodič byl zároveň zdrojem strachu. V dospělosti si drží tyto děti odstup a rychle se cítí být druhými ohroženy. Samy sebe považují za špatné, nevěří ostatním a svět vnímají jako nebezpečné místo pro žití. Často se zdánlivě bez příčiny pouštějí do boje o život a útočí, nebo se odpojí od života. Výskyt v populaci cca 5-10 %.
Dříve se předpokládalo, že typ citového pouta je výhradně důsledkem výchovy v dětství. Dnes se už ví, že typ attachmentu je ovlivněn dalšími faktory, jako je genetika či další životní zkušenosti.
Zdroj: Citové pouto, Amir Lavine a Rachel Heller
Komentáře
Okomentovat