Vývojová psychologie 3. díl
Kojenecké období
Text: Eva Klesová
Kojenecký věk trvá od jednoho měsíce do jednoho roku. V tomto období dochází k rychlému rozvoji mnoha kompetencí, které jsou stimulovány a podporovány matkou, čímž dochází k postupnému osamostatňování.
V prvním roce života se začnou ve větší míře projevovat individuální rozdíly.Vývoj u všech dětí neprobíhá stejně. Pravděpodobnost získávání různých zkušeností i způsob jejich zpracovávání závisí na vrozených předpokladech dítěte. Především na jeho temperamentu. Subjektivní obraz světa malého kojence je spojen s různými prožitky. Pokud jsou příjemné, mohou jeho zvídavost posilovat a pokud jsou nepříjemné, mohou je tlumit. Mnozí vývojoví psychologové mluví o potřebě získávání základní důvěry ke světu.
Na začátku života jde primárně o uspokojování základních biologických potřeb dítěte. Pro dítě jsou důležité podněty, které souvisí s jídlem, teplem a celkovou tělesnou pohodou. Podle Freuda je základní vnímavost vázaná na orální aktivitu, což je sání a později kousaní. Ústa jsou v kojeneckém věku důležitá i pro kontakt s okolím.Vše, co chce dítě prozkoumat, strká do pusinky.
Pro dítě v kojeneckém věku je důležité uspokojit potřebu citové jistoty a bezpečí, dále potřebuje přiměřenou stimulaci. Přiměřená stimulace je důležitá z několika důvodů, aktivizuje bdělost, neboli připravenost k nějaké činnosti, dále je předpokladem rozvoje různých schopností a dovedností a v poslední řadě je základem kontaktu s okolním světem. Nedostatek nebo nadbytek podnětů má na dítě negativní vliv.
Zkušenosti, které zejména v prvních měsících života kojenec získá, ovlivní nejenom jeho základní poznávací schopnosti, ale i celkový postoj ke světu.
Komentáře
Okomentovat