![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAsOtTY1nTHGNlnARSbKppuRNWteby0pKZRqhFVPXeYBI0a4upoeIdeHUgRt_3wogvKsvcF2FGdsbEMSR9G53JBJ7vWRoM9iKwILRzySnE0Vq53jdD8_5GPtafs4dic8bEYc7DzZNrdU2E/w640-h360/blog+vyvojova.png)
Vývojová psychologie – 4. díl
Batolecí období (2. část)
Rozvoj poznávacích a jazykových schopností by nebyl možný bez uchovávání potřebných poznatků a zkušeností. V batolecím věku pokračuje zrání a propojování mozkových struktur, které slouží paměti. Hustota synapsí (vzájemné spojení neuronů) v oblasti hipokampu dosahuje jednoho ze svých vrcholů mezi 16. a 20. měsícem, nárůst synapsí je největší mezi 15. a 24. měsícem. S tím souvisí i rozvoj dětské paměti.
Jazyk je základním znakem sociální adaptace. Jazykové schopnosti se v batolecím věku rozvíjejí pomocí různých mechanismů, jako je nápodoba – děti napodobují řeč dospělých a tímto způsobem se rozvíjí všechny její složky. Korektivní působení zpětné vazby – sdělení dítěte má určitý význam. Pokud je nesrozumitelné, lidé na ně nereagují tak, jak dítě potřebuje, a to je pro ně informací, že ho musí říci jinak. Modelování – rodiče přizpůsobují svůj verbální projev možnostem malého dítěte. Např. užívají známá slova, kratší věty, které opakují. Specifická zaměřenost – děti si všímají především těch složek verbálního sdělení, které mohou mít pro porozumění jeho smyslu větší význam než jiné.
Zdroj: VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I.: dětství a dospívání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 978-80-246-0956-0
Komentáře
Okomentovat