Vývojová psychologie – 5. díl
Batolecí období (4. část)
Mezi prvním a třetím rokem života dítěte dochází k velkým změnám také v otázce socializace, která probíhá především v rodině. V tomto období se mimo jiné mění vztah s matkou, kdy se dítě pomalu osamostatňuje.
Socializace
Osamostatňování a navazování vztahů je podmíněno rozvojem různých kompetencí, které dítěti umožňují zvládnout komunikaci, osvojit si základní normy chování a diferencovat různé sociální role, včetně svých vlastních. Připravenost k dalšímu socializačnímu rozvoji není podmíněna jenom zkušeností a dosažením potřebné úrovně poznávacích procesů a řeči, ale citovou zralostí a vyrovnaností. Socializace se uskutečňuje ve stále se rozšiřujícím a různorodějším sociálním kontextu.
Nejpodstatnější část socializačního rozvoje probíhá v batolecím věku v rámci rodiny. Kdy se rozvíjí vztahy s lidmi, především členy rodiny. Tito lidé mají v rodině určité role, jež jsou spojené s různými projevy chování, jak ve vztahu k dítěti, tak k sobě navzájem. Dítě tak získává sebepojetí a vědomí rodinné identity.
Proměna vztahu s matkou…
Proměna vztahu s matkou je nezbytným předpokladem ochoty pronikat do sociálního světa a s tím souvisejícího socializačního rozvoje je postupné odpoutávání. V těsné vázanosti na matku separační proces probíhá pozvolna a nesmí být spojen s větším diskomfortem, který by zvyšoval nejistotu a fixoval vazbu na mateřskou osobu, jako výhodnější variantu se možná teprve tehdy, když se dítě prožije spolehlivost vazby s matkou a po dostatečně dlouhou dobu. A získá tak trvalý základ jistoty, že tomu tak opravdu je kvalita primární vazby. Je základem pro vytvoření obecné představy mezilidského vztahu a pokud není plně uspokojivá dítě si představuje, že takové budou i všechny ostatní a necítí se dostatečně jisté (Rerich a Vendell, 2011)
Separace může mít různou formu. Aktivní separace závisí na dítěti samotném dítě se vzdaluje od matky na takovou dobu a na takovou vzdálenost, jaké považuje za únosné. Pokud by se cítila nepříjemně můžete kdykoli vrátit. Pasivní separace na vůli dítěte nezávisí. Dítě je od matky odloučeno někým jiným, situaci nemůže samo nějak ovlivnit, i když se o to pokouší. Děti zhruba do tří let reaguji na nedobrovolné odloučení od matky protestem. Snaží se aktivně zbavit cizího člověka a přivolat zpět matku. Odpoutání je důležitým vývojový mezník, ale je možné pouze tehdy, když dítě mělo možnost vytvořit si a prožít stabilní spolehlivou citovou vazbu. Pokud tomu tak nebylo, není se od čeho odpoutávat a dominantní potřebou je takovou vazbu vytvořit. Dítě by v tomto věku usilovalo o infantilní způsob uspokojení potřeby jistoty a bezpečí. Pokud žádoucího pocitu vztahové jistoty a bezpečí dosáhnou nelze, může si situaci zjednodušit a ke svému uspokojení využívat neživých objektů, rituálů a stereotypů chování. Oboje je charakteristické předvídatelností a s ní vyplývající jistotou, všechno probíhá tak, jak dítě očekává. Lidské chování je mnohem variabilnější a tudíž i méně předvídatelné.
Komentáře
Okomentovat