Vývojová psychologie – 7. díl

Adolescence

Text: Eva Klesová

Prvním článkem v novém roce se zároveň loučíme s naším seriálem na téma vývojová psychologie. Pojďme se tedy společně podívat na na období, kdy se z dětí stávají dospělí.

Období dospívání je přechodnou dobou mezi dětstvím a dospělostí. Zahrnuje jednu dekádu života, od 10 do 20 let. V tomto období dochází ke komplexní proměně osobnosti ve všech oblastech: somatické, psychické i sociální. Mnohé změny jsou primárně podmíněny biologicky, ale vždycky významně ovlivňují psychické a sociální faktory, s nimiž jsou ve vzájemné interakci. Průběh dospívání je závislý na konkrétních kulturních a společenských podmínkách, z nichž vyplývají požadavky a očekávání společnosti ve vztahu k dospívajícím. Dospívání představuje specifickou životní etapu, která má svoje typické znaky v rámci životního cyklu a svůj objektivní i subjektivní význam. Je to období hledání a přehodnocování, než má jedinec zvládnout vlastní proměnu a vytvořit si subjektivně uspokojivou zralejší formu vlastní identity.

Dospívání jako specifická životní fáze se vytvořilo v rámci civilizačních změn. V přírodních společenstvích byl přechod k dospělosti zjednodušen, závisel především na pohlavním dozrávání a míval charakter rituálu  ohraničujícího počátek nového období.  Za takových okolností by neměla osobní aktivita dospívajícího žádný smysl. Ten svou budoucí identitu nemusel a ani nemohl nijak významně ovlivnit. Doba rituálu přesně určovala, odkdy je jedinec považován za dospělého a jakou bude mít nyní roli, stejně tak i její status. Identita dospělého byla jasně vymezena.  Nebyl důvod o něčem pochybovat, protože všechno bylo předem dáno tradicí, vnějšími mechanizmy. Specifické přechodné období nebylo potřebné. V současné době lze dosáhnout dospělosti ve všech oblastech stejně rychle. Role dospělého je nyní mnohem náročnější a navíc neposkytuje tak velkou prestiž a ani jednoznačnou identitu.

Období dospívání je účelné rozdělit na dvě fáze:  

Raná adolescence, označována jako pubescence, zahrnuje prvních pět let dospívání. Je časově lokalizována přibližně mezi 11. až 15. rokem s určitou individuální variabilitou. Nejnápadnější změnou je tělesné dospívání spojené s pohlavním dozráváním, to je pubertou. V rámci celkového vývoje dochází ke změně způsobu myšlení, dospívající je schopen uvažovat abstraktně, a to i o variantách, které reálně neexistují. Hormonální proměny stimulují změny emočního prožívání, jehož výkyvy mají subjektivní i objektivní dopad a mohou ovlivňovat aktuální hodnocení dospívajícího.

Pozdní adolescence zahrnuje dalších pět let života a trvá přibližně od 15 do 20 let s určitou individuální variabilitou, zejména v oblasti psychické a sociální. Vstup do fáze pozdní adolescence byl logicky vymezen pohlavním dozráním, v této době často dochází k prvnímu pohlavnímu styku. Pozdní adolescence je především dobou komplexnější psychosociální proměny, mění se osobnost dospívajícího a jeho společenské pozice. Důležitým sociálním mezníkem je ukončení profesní přípravy, následně následované nástupem do zaměstnání či pokračování studia. S tím je spojeno dosažení či oddálení ekonomické samostatnosti, které dosahují nejdříve lidé v dělnických profesích a nejpozději vysokoškoláci.