Týna Kalašová
Jaká byla moje cesta k hudbě?
Už jako malou mě prarodiče vedli k hudbě.
Když mě v první třídě ZŠ nevzali do ZUŠ, protože prý berou až od druhé třídy, dědeček neváhal a
koupil zobcovou flétnu mně i sobě. Učil se vždy o krok dříve než já, aby mi
mohl předat své dovednosti. (Oba prarodiče pracovali ve školství, dědeček ve
škole a babička ve školce. Prakticky mě vychovali, protože jsem u nich trávila
veškerý volný čas.) Hra na flétnu mě moc bavila a v ZUŠ jsem brzy přešla
na hru na příčnou flétnu. Vyhrála jsem i nějakou tu soutěž (1. místo
v kraji bez postupu). Do ZUŠ jsem chodila 12 let.
V deváté třídě jsem ke hře na flétnu
přidala zpěv v rockovém sboru Sv.
Pluk, kde jsem zpívala (5 let) vyšší alt a navštívila díky
koncertování mnoho českých i zahraničních měst např. Londýn. Sbor vedl svérázný gymnaziální profesor, díky kterému se sbor vymykal folklórním
tradicím Slovácka, ze kterého pocházím. I
vánoční koledy jsme zpívali v rockovém duchu. Díky letním
soustředěním, kde se hrálo na kytaru dlouho do noci u táboráku, jsem zatoužila
umět hrát na kytaru.
A opět jsme se učili s dědečkem. Byla to
naše rodinná tradice, když jsem přijela později i z VŠ k babičce, vždy
jsme hráli na
kytaru a zpívali. Dědeček rovněž neholdoval folkloru, takže s ním jsem
poznala zase kouzlo country. Od studia konzervatoře mě prarodiče zrazovali
kvůli nízkému platovému ohodnocení, tak jsem vyšla vstříc technickému zaměření,
zač na mě byl děda velmi pyšný.
Před nástupem na mateřskou dovolenou jsem
pracovala ve strojírenské firmě, kde jsem upotřebila své vzdělání, ale jako
koníček mi vždy zůstala hudba. Hned jak se dcera začala pohybovat po dvou,
začala v rytmu hudby podupávat vesele nožičkou. Asi v sobě má kousek
hudebního nadání po mně a mém dědovi. O Hudbě pro radost jsem se dozvěděla
náhodou. Okamžitě, jak jsem s dcerou začala chodit do kurzu Robátka
k Monice Panešové, tak jsme se obě zamilovaly. Našly jsme si zde obě
kamarádky a ještě více nás to s dcerou sblížilo.
Byla jsem z kurzů tak nadšená, že jsem toužila
být také lektorkou a šířit radost z hudby dál. Baví mě zapojovat se do
výuky, zpívat a opakovat říkanky nejen doma, ale i před dětmi kamarádek, které
podobné zkušenosti nemají. Miluji děti a jejich radostný smích, pohupování
v rytmu a tu opravdovost – že si užívají tady a teď, jsou šťastné
z maličkostí, na což my dospělí v této uspěchané a ustrašené době
často zapomínáme.
Komentáře
Okomentovat