Lucka Hédlová

Potkáte se se mnou na pobočkách v Praze 6 a 8. 

Jaká byla moje cesta k hudbě?

Zjednodušeně, taková třífázová:

1)  Je mi 5, sedím ve školce na koberci a paní učitelka hraje na klavír. Fascinuje mě, jak ty bílé klávesy zajíždějí dolů a leze z toho tak krásný zvuk. Od té doby si přeju hrát na klavír. Maminka mě přihlásila na přípravku do ZUŠ.

2)  Je mi 6 a dědečkův bratr mi dal k narozeninám klávesy na baterky. Mají skoro 3 oktávy a hrají i ty černé klávesy!!! Začínám chodit „oficiálně“ do ZUŠ na klavír.

3) Je mi 15, jsem jako každoročně na letním táboře a fascinují mě kluci s kytarou ☺. Dodnes sice žádného takového doma nemám, ale i tak jsem se na kytaru naučila hrát.

Co mě baví na práci v Hudbě pro radost?

Celou metodiku a smysl kurzů považuji v rámci rozvoje dětí za stěžejní a baví mě předávat vše dál. Nejvíc mám ale ráda osobní kontakt dětí s dětmi a rodičů navzájem. Myslím, že hlavně v této době „covidové a facebookové“ je právě tohle něco, co nám chybí.
Navíc – pokud chcete zaujmout partu malých dětí, je potřeba k nim přistupovat bezpodmínečně čistě, bez stresů a špatných nálad. Je to osvobozující.

Jak a při čem relaxuji?

Bohužel relaxuji velmi zřídka. Když se však příležitost naskytne, relaxuji při muzice, při vaření (když pak někdo umyje nádobí…), při malování, při setkání s přáteli a fajn lidmi.
S mými dětmi samozřejmě taky, ale co si budeme povídat – není každý den posvícení. Je to docela dřina, alespoň pro mě… ☺.

Jaká hudba je mému srdci nejbližší - co ráda poslouchám?

Určitě Folk, na kterém jsem vyrostla. Mám ale ráda i jakoukoli další hudbu, která má „hlavu a patu“. Ráda poslouchám zajímavé (rozpoznatelné) hlasy, nápadité kombinace nástrojů a soulad textů s hudbou.

Prozradíte něco, co o Vás třeba nikdo neví?

Nenajdete mě na Facebooku, vlastně podstatě na žádné sociální síti. Ale přijďte na kurz osobně a já na sebe třeba něco prásknu ☺. Těším se!